Posviť

Vytáhl jsem ven všechny své oblíbené kostlivce,

Abych zjara provětral si skříň

Vzal Tě s sebou sem,

Abys v každé vzpomínce

Byla se mnou, kde mě plaší stín

V hloubi skříně stín za hradbou nažehlených košilí

Stojí postava, co tuším, že ji znám

V tom koutě poznávám,

Když oči zbystří ve tmě po chvíli,

Starce, kterým jsem já sám

Posviť světlem svým do koutů nejistých

Posviť světlem svým, ať neplaší mě stín

Posviť světlem svým do koutů nejistých

Posviť světlem svým

Tvář, kterou vidím, teď tady jako knihu pročítám

Jako mapu dní a míst, kde už jsem byl

Posviť světlem svým do věcí, které si tak zazlívám,

Aby jednou provždy stín se vyjasnil

Kde mi svítíváš nebývám nekonečně nejistý

A neztrácím se v temných uličkách

Zůstaň světlem mým a zůstaň dokud se tu nevyznám

Dokud stín mi visí na patách

Posviť světlem svým do koutů nejistých

Posviť světlem svým, ať neplaší mě stín

Posviť světlem svým do koutů nejistých

Posviť světlem svým, ať i kostlivců je míň